O tlaku z vnějšku i zevnitř

Tlak, nemusí být vždycky jenom špatný. I život nás občas postrkuje k posunu a tlačí nás kupředu. Známe to například z porodu, že? Dítě je přirozeně vytlačováno ven z matčina těla, takový tlak je naprosto v pořádku. Pokud se ale nerespektuje přirozené tempo porodu a dítě je násilím nucené, aby zrychlilo své tempo, mohlo už v tomto období vzniknout spousta bloků a témat spojené s vyvíjením tlaku. 

Někteří lidé, když mají pocit, že je na ně vyvíjet tlak, se jednoduše zašprajcnou. Je to jejich obranný mechanismus. Nemusí jít ani o skutečný nátlak, může jít jen o jejich vnitřní pocit. Takto si sami mohou blokovat posun vpřed ve své podstatě si tímto bojkotem jen škodí. Těmto lidem bude velmi nepříjemné, pokud se setkají s někým, kdo jim vnucuje nějaký názor, nebo je někam tlačí. Na druhou stranu je to paradoxně okolí, které jim zrcadlí jejich tlak, který s velkou pravděpodobností vyvíjí i sami na sebe. Můžou mít dojem, že tento tlak přichází z venku, ale ve skutečnosti vychází z nich samých. Může se jednat například o nějakou touhu po dokonalosti. 

A jsou zase na druhou stranu lidé, kteří jsou velmi horlivý a v horlivosti konají a myslí za druhé. Mají dojem, že ví nejlépe, co by měl druhý člověk udělat a taky se ho tam snaží dostat. Vnucují svůj názor, tlačí na pilu a přehání. Plýtvají energií, bývají pak vyčerpaní a zklamání, že s nimi okolí nesdílí jejich nadšení. Neumí rozpoznat, kdy zvolnit a nechat druhým prostor pro jejich vlastní názor, nebo cestu. 

A jak z toho ven? Vlastní sebereflexí, kdy se naučíme pozorovat, kdy tlačíme sami sebe, nebo naopak na druhé. Jsou to také krásná témata na Fen-kinezku. 

Z Bachových esencí mě k tomu napadají tři esence: 

Sporýš lékařský: Pro lidi, kteří přehání, tlačí na pilu, jsou posedlými svými názory, vnucují a mají nadšení, které chtějí přenést na ostatní. 

 Poupě kaštanu koňského: Pro lidi, kteří se při tlaku zablokují.

 Voda z lečivých pramenů: Pro lidi, kteří na sebe mají vysoké nároky, je zde přísnost a snaha o dokonalost.