Jak můžeme přistupovat k přípravě na porod

Teď vám popíšu příběhy dvou žen - budoucích maminek. Obě ke svému porodu přistupují odlišně. Schválně jsem to napsala ve dvou extrémních případech, abychom mohli najít střed a rovnováhu v tom, co je potřeba dělat či nedělat

První přístup k porodu:

Paní Vlaďka je taková normální žena, která svůj porod neřeší. Poslouchá na slovo lékaře a bezmezně jim důvěřuje. Podle ní přece lékař ví, co dělá a není třeba nad tím přemýšlet. Není nijak spojená se svým tělem, ani se svým dítětem. Není vůbec zvyklá relaxovat, jí na co má zrovna chuť i když ji to vůbec neprospívá a nějak zvlášť se nehýbe. Věří, že člověk je pouze fyzické tělo a nepřipouští si nic jiného. A ani neví, že by porod mohl ovlivnit ji a vztah k jejímu dítěti po zbytek života. Její přístup je laxní a apatický. Na své miminko se těší, ale není zároveň ochotná obětovat svůj čas na vědomou přípravu.

Její porod dopadne císařským řezem, neboť vzhledem k různým zásahům se k dítěti nedostává tolik kyslíku a porod končí operací. Během šestinedělí jí není příliš dobře. Velmi těžko si buduje vztah se svým dítětem. Miminko stále pláče a ona se cítí se jako špatná máma. Přepadají ji zlé myšlenky a ona si neví rady sama se sebou.

Druhý přístup k porodu:

Paní Lenka je druhorodička a měla u prvního těhotenství podobný příběh jako paní Vlaďka. Během let však zjišťovala, že její přístup nebyl šťastný a rozhodla se opět otěhotnět. A dnes už chce mít vše pod kontrolou. Chce si svůj první a hrozný porod vyléčit druhým a už krásným porodem. Lékařům nevěří ani nos mezi očima. Načetla si všemožné knihy, pročetla všechny diskuze na internetu a má jasno, jak chce porodit. Svůj porod má do detailu naplánovaný. Bohužel, její přístup není vědomý, ale pochází ze strachu, že už nechce zažít to, co zažila před tím. Nemá svůj první porod vůbec emočně ani mentálně zpracovaný. Má vysoké očekávání a chybí ji pokora. Porod se však odehraje úplně jinak a paní Lenka nakonec nebojuje pouze s porodem, ale s celou situací. To ji vyčerpá, začne být apatická a úplně se od sebe odpojí...

Tohle jsou dva extrémy. Ani jeden z těchto přístupů nepřinese mamince, ani miminku dobrý začátek. Vědomá příprava k porodu je důležitá. A zahrnuje rovinu fyzickou, emoční a mentální. Fyzická rovina je celkem jasná, je to strava, pohyb, odpočinek a vaše celkové zdraví. Emoční/mentální rovina zahrnuje naše strachy,mentalní vzorce a nezpracované emoce, které by mohly zásadně ovlivnit porod. Na duchovní rovině je to vždy o tom mít víru v moudrost svého těla a v to, že jsem v bezpečí. A důležitá je také pokora, kdy se skloníme před celým tímto procesem a víme, že nemůžeme mít vše pod kontrolou a necháváme se vést. K lékařům a porodním asistentkám přistupujeme jako k lidem, kteří dělají svou práci a učíme se rozlišovat, kdy je pro nás něco dobré a kdy ne. Přistupujeme k nim individuálně a neházíme je všechny do jednoho pytle :)